Www. P i s a l c i . iprofil.cz

Velká vlaková loupež

PROLOG

 

Bruce Chaddington se krčil v díře od granátu a snažil se usnout. Pořádně nespal již od té doby

co se vylodili, to znamená tři dny. Znovu otevřel oči. Naproti němu ležel jeho kamarád Will Deary. Byl přikrytý ukořistěnou německou pláštěnkou a pravidelně oddychoval. Bruce mu záviděl jeho schopnost usnout kdekoli a kdykoli. On sám usnout nemohl. Pokaždé když  se mu to na  chvilku podařilo probudily ho jeho noční můry. Vídával v nich hrozné věci. Muže s utrženými nohama a rukama, jiné které oslepil fosforový granát a oni se plazili blátem a volali o pomoc. Vídal i prvního Němce kterého zabil. Bylo to chvíli po vylodění. Bruce věděl že nikdy nezapomene na Němcovy hrůzou rozšířené oči a na jeho křik který se nesl po pláži když do něj Bruce vystřelil dávku žhavého olova….Avšak jeho sny nebyly horší než skutečnost.

Promnul si oči a snažil se zapudit své myšlenky na hrůzy války. Zvedl oči k nebi a vzpomínal. Vzpomínal na své kamarády z dětství i na svou ženu Catherine. Vzpomínal i na to jak jako dvaadvacetiletý kluk plný keců o tom jak nakope němčourům prdele šel k odvodu. Přiřadili ho k pěchotě.Absolvoval dvoutýdenní výcvik a pak už šli do akce Nalodili je na velké lodě. Když se přiblížili k Francouzskému pobřeží přelezli do vyloďovacích plavidel a v nich se vydali vstříc nepříteli. Od toho okamžiku již uplynuly tři dny. Dlouhé tři dny nepřetržitého boje. Za tu dobu ztratil všechny své ideály o válce. Takovou jaká byla si ji rozhodně nepředstavoval.Když odplouvali z Anglie bylo jich ve družstvu 10. Teď zbyli jen on a Will .

Z jeho rozjímání ho vytrhl podivný šelestivý zvuk který se ozval z nedalekého houští. Pozvedl pušku a namířil směrem odkud se zvuk ozval. Z houští se pomalu nořila postava. V nočním tichu slyšel Bruce tlukot vlastního srdce a své přerývané oddychování. Když spatřil že postava má britskou helmu uklidnil se. Postava došla až k němu. Bruce ho poznal. Byl to Charlie Hedder, průzkumník jejich čety.

„ Čistej vzduch?“, zeptal se. „ Jo chlape,“ odpověděl Charlie „Nemáš cígo?“. „ Na.“ , řekl Bruce a podal mu jednu Chesterfieldku. „ Eště voheň chlape..“ Jo jasně. Tady.“ Will se vzbudil.

„ Dejte mi taky.“ „ Tady.“ . Bruce podal Willovi cigaretu a sám si zapálil.

Ve chvíli kdy Will přikládal zapalovač k cigaretě, zazněl noční tmou výstřel. Will cukl hlavou prudce dozadu a padl nazad.  „Kurva sniper!“ vykřikl Charlie a skulil se do díry ke Bruceovi.  Oba dva típli své cigarety o zem a snažili se přitisknout co nejvíce k zemi. Bruce slyšel jak Charlie tiše šeptá. „ Ne, ne, ne mě ne.“. Sám cítil svůj horký dech a modlil se aby sniper nevystřelil a nezasáhl ho. Leželi asi pět minut. Pak se Charlie odvážil zvednout hlavu.

 „ Dobrý“ řekl potichu.  Bruce se ohlédl. Will ležel na zádech s rozhozenýma nohama a rukama. Po čele mu stékal proužek krve. Chvíli se na něj díval jakoby nemohl pochopit co se stalo.

Pak se ozvala obrovská rána. A další. A další. Země se otřásla pod náporem explozí. Všude okolo vybuchovaly granáty. Bruce se zaryl ještě hlouběji do svého krytu. Okolo vybuchovaly další granáty. Bruce si přál aby se mohl zahrabat hluboko do země, co nejdál od pekla explozí.

Náhle výbuchy ustaly. Bruceovi pískalo v uších ale zvedl hlavu a vzhlédl. Přes pole se k nim blížila velká skupina postav.Popadl svou pušku a zamířil. Stiskl spoušť. Jedna z postav se skácela k zemi. Ozvalo se několik dalších výstřelů. Bruce slyšel jak mu vedle hlavy rachotí Charlieho samopal.  Němci palbu opětovali. Vedle Bruce se do země zarylo několik kulek. Slyšel za sebou hlas seržanta Mackaye „ Nepřestávejte střílet! Nepřestávejte!“. Boj pokračoval. Bruce tlačila pažba do ramene. Všude okolo byl cítit spálený střelný prach. Němci postupovali dál a stříleli ze svých zbraní. Bruce znovu zamířil a vystřelil. Další Němec se skácel k zemi. Z křoví na druhé straně pole se ozval rachot těžkého kulometu.  Za rozbořenou zídkou vlevo od Bruce se kryli další čtyři Britové. Kulomet doslova rozstřílel zídku na prach a palba roztrhala vojáky za ní na kusy.Zatímco Bruce přebíjel, rozhlédl se okolo. V noční tmě matně rozeznal siluety několika Britů kteří k nim běželi. Když už byly skoro u nich, spadl jeden z nich na zem. Zbylí dva se sehnuli k ležícímu.“Petere seš v pořádku, Petere… no tak Petere!“. „ Nechte ho bejt a poďte k nám do krytu nebo vás dostanou!“ vykřikl Bruce. Pozdě. Noční tmu prořízl štěkavý rachot samopalu a oba dva muži se skáceli k zemi k mrtvému kamarádovi. „ Kurva chlape, mám poslední zásobník.“ řekl Charlie. Nedostalo se mu odpovědi. Náhle se přímo před nimi vynořil Němec. Bruce zareagoval rychle. Stiskl spoušť a Němec se skácel k zemi. Nebyl však ještě mrtvý. Zmítal se na zemi a sykal bolestí. Bruce mu zamířil na hlavu a jediným výstřelem ukončil jeho trápení. Charlie vystřelil do tmy směrem odkud se ozýval dupot těžkých bot. „ Tak a sem v prdeli,“ řekl „ Jsem bez munice.“.  V tu chvíli se asi tři metry od nich objevili dva Němci. Bruce vystřelil na jednoho z nich a zamířil poté i na druhého. Toho však zasáhl jen do břicha. Němci vypadla zbraň z rukou a udiveně pozoroval díru v uniformě z níž se valila krev. Bruce zmáčkl opět spoušť. „ Cvak .“ ,ozvalo se. Několika skoky dostal k Němcovi a udeřil ho pažbou do hlavy. Překvapený Němec se zhroutil k zemi. Bruce ho udeřil znovu. Němec pozvedl ruce jakoby se chtěl vzdát. Bruce to ignoroval a rozmáchl se puškou. Praštil ho takovou silou že mu prorazil lebku. V Němcových očích se objevil výraz hrůzy a děsu. Bruce udeřil znovu a Němcův mozek se rozstříkl po trávě. Náhle vedle cosi vybuchlo. Bruce viděl obrovský záblesk a najednou letěl vzduchem. Dopadl na zem a udeřil se hlavou o kámen. Sykl bolestí a snažil se vstát.  Do zorného pole se mu vsunul jakýsi kovový předmět s dírou na konci. Jakoby z dálky slyšel nějaký hlas. „Hande Hoch! Hande Hoch!“. Vidění se mu pomalu zostřovalo a poznal že ten kovový předmět je hlaveň pušky, která mu míří mezi oči. Pohnul hlavou a spatřil toho kdo pušku držel. Byl to velmi mladý německý  voják. Bruce mu hádal tak 17 let. Voják mu pohybem ruky naznačil aby vstal.  Bruce se snažil postavit na nohy. Zdálo se mu že se celý svět podivně houpe. Nakonec se mu to podařilo. V noční tmě okolo sebe viděl několik dalších Britů, taktéž zajatých Němci. Němec ho popostrčil aby šel k hloučku  asi pěti Britů. Všude okolo byli Němci a mířili na ně puškami. Bruce si uvědomil že žádný z Němců nevypadá víc než na dvacet let. Vše okolo viděl rozmazaně a v hlavě mu pulzovala intenzivní bolest. Rozeznal postavu Charlieho. „ K čertu, vidíš ty Němčoury kolem? Vždyť sou to eště mladý kluci!“. „ Jsou z SS Hitlerjugend.“ řekl někdo. Pak už byli všichni zticha. Pochodovali po polní cestě kamsi na sever.  Bruce už nevnímal jak dlouho jdou ale zdálo se mu že aspoň tři hodiny. Po cestě se k nim připojil hlouček dalších zajatců. Byli to piloti z RAF. Šli dál. Muž jdoucí  před Brucem se náhle zhroutil k zemi. Dva Briti se k němu sehnuli. Němec který šel celou cestu vedle nich na ně okamžitě zamířil a vykřikl cosi německy. Britové ho ignorovali a zvedali svého kamaráda na nohy. Němec opět vykřikl. Bylo poznat že je hodně nervózní. Oba dva se na něj l podívali. „ Drž hubu ty Hitlerův patolízale.“.  „ Was!“, vykřikl Němec. „ Říkal sem ať…“. V tu chvíli Němec vystřelil. Brit se zhroutil k zemi. Druhý chvíli nevěřícně sledoval Němce a pak se v jeho tváři objevil výraz čisté nenávisti. Vrhl se na skopčáka a udeřil ho s takovou razancí, že mu přerazil čelist. V tu chvíli se rozpoutalo peklo. Němci začali střílet. Rachot samopalů a křik byly nesnesitelné. Bruceovi se zdálo že mu exploduje hlava. Náhle bylo ticho. „ To už je po mě?“, napadlo Bruce.  Otevřel oči. Stál ještě pořád na polní cestě. Asi 10 zajatců leželo v tratolišti krve a pár jich ještě lapalo po vzduchu a tiše vzlykalo. Rozhlédl se. On, jeden pilot z RAF a několik dalších pěšáků zůstalo na nohou. Nějaký německý důstojník s výložkami SS ukončil výstřelem do týla život posledního z Britů jež přežili dávku od rozzuřeného strážného se zraněním. Ozval se německý hlas. Pokračovali v cestě. Došli do nějakého města. Němci je nacpali do náklaďáků a někam je vezli. Bruce usnul. Nic se mu nezdálo. Probudil ho jeden pilot. „Měl bys vstávat.“ řekl „ Kam nás vezou?“ zeptal se Bruce. „ Nejspíš do zajateckýho tábora.“. „ Jak se jmenuješ? Já jsem Bruce.“ , „ Pierce, Pierce Winston Shane.“ ,odpověděl pilot.„ Hmm. Jak tě zajali?“. „ Sestřelili mě když jsme útočili na skopčácký pozice. Úplně mi ustřelili levý křídlo. Šel sem k zemi ale podařilo se mi zpomalit pád. Měl sem štěstí že sem spadl na ňáký pole a ne někam do stromů nebo tak. Pak mě skopčáci vytáhli polomrtvýho z letadla. Potom nás někam vedli až jsme se přidali k vám.“. Nákladní auta zastavila. Němci je vytáhli ven. Před nimi se v mlze rýsovala velká budova, nejspíš továrna. Vedle ní byla louka s chatkami. Z chatek právě vycházely pohublé postavy ve spojeneckých uniformách. Okolo pobíhající němci je hnali do továrny. Uprostřed louky stála podivná konstrukce. Bruce si uvědomil že je to šibenice, Vítr si pohrával s tělem v britské otrhané uniformě které na ní viselo.

 

Nad válkou zmučenou Francií vysvitlo ranní slunce.

 

Kapitola 1.: Cesta

 

Píše se rok 1971 a v Anglii se právě rozpadli slavní Beatles. Královna Alžběta má spoustu starostí s rostoucí kriminalitou a Manchester United právě vyhrál ligu…

 

… nic z toho asi ani nezajímá Bruce Chaddingtonna – válečného veterána se zločineckou minulostí. Postgraduálně vystudoval Krajinářskou školu a teď se živí jako zahradní architekt.Ve svých třiapadesáti letech má rodinný domek v Greenwichi na okraji Anglie a skoro nic mu nechybí.

,,Tak paní Reilliová, hrubý náčrt toho altánu máte tady.Myslím,že se pod ty tuje bude náramně hodit.Teď už jen stačí zavolat dělníky a za měsíc už můžete snídat na zahradě“.řekl s oddychem Bruce.,,Máte pravdu Bruci .Děkuji“.Po finančním vyrovnáním nasedl Chaddingtonn do oprýskaného starého pick-upu a vydal se směrem k centru.Když dojel domů uviděl známé auto které mají jen dva lidé na světě. Jack Peterson z televizní estrády:Veteráni opět na silnicích-a pak Pierce W. Shane se kterým se neviděl už skoro deset let.

,,To musí být Pierce“.Řekl si v duchu Bruce a spěchal ke vchodovým dveřím.

A opravdu v křesle u okna seděl Pierce Winston Shane. Byl to velice pohledný muž středního věku s bradkou a účesem trochu na Paula MacCartneyho. Po válce vystudoval Oxford v oboru archeologie, ale pak u něj převládla stará láska k létání, a nyní je pilotem u Britského královského letectva.,,Jak je to dlouho.“,,Přesně osm let Bruci a pořád nezamykáš“. Hned sem věděl  že jsi to ty“.Na to Ferrari nezapomenu do smrti“.odpověděl Chaddingtonn.

,,Vítám tě v Anglii“.Po krátkém přivítání odešli oba do podkrovní místnosti.

,,A co vlastně děláš?“.,,Jsem pilot – instruktor“.

Já jsem se dal na poklidnej život, jsem teď něco jako zahradník ale mám na to vysokou.“

Po obědě se debata začne vybarvovat…

,,A proč si sem vlastně přijel Pierci snad ne jen proto abychom pokecali o autech“.,,Máš pravdu.- Chci udělat velkou a rychlou vloupačku.Vlak, který převáží peníze z NATO.,,Cože?Tak já si vemu samopal a jdem jo?“.Bruce se směje a nalévá další Whisku.,,Nedělám si legraci,Bruci“.Řekl Shane.,,Kecáš“.,,Už jsem o těhlech věcech někdy žertoval?“.,,Myslíš to vážně?“,,Smrtelně Bruci“.Pierce posunkem naznačil aby Bruce ztišil televizi.,,Tak ty chceš na starý kolena vyloupit vlak?Víš jak je to dneska těžký? s tak vynikajícím bezpečnostním systémem a ostrahou“?Bruce zezelenal.,,Ano, jako to provedli v šedesátejch letech“.Řekl Pierce s ledovým klidem.,,Bude to poslední velký čin dvacátého století“.Usmál se Shane.,,A větší než ta vlaková loupež u Birminghamu“.

,,A víš taky jak ti chlapi dopadli?“nadhodil Bruce. ,,Bruci vím, že je tvoje dcera nemocná. Pár tisíc liber by jí pomohlo. Medicína dnes dokáže zázraky“. Bruce stále mlčel.,,No až se rozhodneš dej mi vědět, za chvíli mi letí letadlo do států.Už jsme čtyři Guybet, seržant Harris a Nikolajev jde taky. Balkhach je na vážkách – znáš Východoevropany. Potřeboval bych ještě Bankse.Ten všechno zařídí. A musim najít ještě někoho kdo dobře ovládá bojový umění. No každopádně tvoje absence by tuhle akci podstatně oslabila“.

Shane se rozloučil a vyšel na čerstvě posekaný trávník.,,Počkej Winstone“.Chytl ho za rameno Bruce.,,Jdu taky,nemusím to zvažovat. Po smrti Catherine je pro mě Laura všechno a navíc byl můj život poslední roky dost fádní. Jen si sbalím a hned přijdu“.Řekl Chaddingtonn a běžel zpátky do domu.

,,Ještě se tady zastavim pro holící krém“.řekl Pierce a vzal si peněženku s nápisem Chuicio.Bruce si zatím v autě broukal písničku od Elvise – Love me tender.Ten malý obchod vypadal vevnitř jako kdyby tam už padesát let nikdo nevkročil.Za pultem seděl na dřevěné stoličce prodavač s výrazem tak odpuzujícím, že mnoho zákazníků by šlo radši naproti do nově postaveného supermarketu.,,Jednu tubu holícího krému,prosím.“,,Vy ste vocaď?Podle přízvuku bych vás tipoval na ňákýho irskýho psa.“odsekl podrážděně prodavač.Piercovi se sevřela ruka v pěst.,,Ano jsem Ir.Dostanu ten krém?“.Řekl s mírnou agresivitou.,,Tak já mám dát panu Irovi krém jo?“.Pierce obešel  pult a chytl prodejce za límec.,,Až příště budeš urážet irského občana pamatuj si na tuhle chvíli.“Prodavač zkoprněl a všechno co ze sebe vykoktal bylo:,,Promiňte pane já..no..ehm.“,,To stačí.“ zvýšil hlas Pierce a pustil ho opatrně zpátky na židli.Mezitím vešel do obchodu také Bruce.,,Co to vyvádíš Winstone?“.,,Jen krátka výměna názorů,že pane majiteli?“.,,Ano“.řekl prodavač ještě trochu v šoku.,,Tady je ten krém pane Winstone.“Pierce vytáhl jednu libru.,,To nechte…, to je na můj účet.“,,Děkuji“odpověděl Shane a při odchodu utrousil poznámku na adresu všech otravných prodavačů:,,A pak, že nejsou Briti pohostinní.“

Když dojeli na letiště dali dva malé kufry k odbavení a sedli si do letištního bufetu.,,Dvakrát minerálku prosím.“řekl Chaddingtonn barmanovi, který už vytahoval láhev sodové vody.,,Takže kolik nás vlastně bude Pierci?“nadhodil Bruce.,,Počítám s osmi muži.Já a ty většinu toho naplánujeme, Nikolajev vyřídí ochranku-musíme k němu sehnat ještě jednoho borce.Guybeta znáš ne?“,,Ten realitní makléř, co dřív dělal u francouzský tajný služby?“zeptal se Chaddingtonn.,,Jo přesně ten. Teď žije na Seychelách.Ten vybere vhodný místo a zajistí převod na bankovní konta do švýcarský národní banky.George Harris – slouží u sedmé obrněné divize v Manchesteru.To je naše želízko v ohni.Zjistí veškeré informace o převozu peněz.Balkhach už zkusil snad všechny povolání a mimojiný byl pár let i strojvedoucí takže bude mít na starosti technickou stránku akce.Už jsem s ním dělal před dvaceti lety jako s mladíčkem.To mu bylo asi patnáct. Je fakt dobrej na mechaniku a tak.“,,A co Banks?Říkal jsi že on je cetrem dění.“,,Jo šéf podsvětí U.S.A. sežene všechno vybavení co budem potřebovat.Ve čtvrtek s ním máme schůzku v New Orleans v Hotelu Victoria.Tam se ubytujem a tam se taky všichni sejdeme.Máme na to necelý čtyři měsíce.Počítám, že to provedeme v říjnu.Musím ještě kontaktovat Balkhacha.Zavolám mu jak se rozhodl hned jak přistaneme.Guybet,Nikolajev a Harris přiletí v pátek.Pak si rozdělíme úkoly a každý se dozví podrobnosti.“oba se napili a Pierce začal číst ranní noviny.Chaddingtonn jen tak zasněně koukal na místního barmana jak předvádí výrobu míchaných nápojů.Když dopili Bruce se podíval na hodinky a řekl:,,No už by jsme měli jít fronta u pasů je menší a za třicet minut to letí.“,,Já zaplatím běž držet místo Winstone.“,,Máš to u mě Bruci.“řekl Shane a spěchal s doklady na druhý konec haly k pasové kontrole.

Za přepážkou kontroly pasů seděl malý muž ve středním věku s výrazem-,,kdy už bude polední pauza.“Měl husté obočí a plnovous.Nezdálo se že by si pasažéry moc prohlížel.Pokaždé jen rutinně položil základní otázky.,,Jméno?“,,Shane Winston Pierce.“odpovídal Pierce.,,Proč chcete letět do spojených států pane Shane?“,,Z rodinných důvodů.“,,Aha,ehm máte tady ňáký příbuzný?“zeptal se úředník.,,Ne letím sám,moje sestra se vdává.“,,V pořádku pane Shane,přeji hezký let.“,,Díky.“dodal Pierce, vzal si pas zpátky a uvolnil místo dalšímu.Pierce netrpělivě díval kde ve frontě stojí Bruce.,,Jméno?“,,Bruce Chaddingtonn.“,,Znal jsem jednoho Chaddingtonna z ulice Marks není to váš příbuzný?

?“,,To asi ne pane já jsem se přistěhoval z Londýna.“řekl Bruce a netrpělivě přešlapoval.,,Jo,tak přeji příjemný let pane Chaddingtonne.“odsekl muž za sklem a napil se kávy.,,Děkuji,nashledanou.“řekl Bruce a vydal se za Piercem směrem k odletové hale.,,Ještě musim na záchod,pohlídej mi tu kameru prosim tě Pierci.“Pierce si prohlížel plán letiště.Za chvíli se Bruce vrátil.,,Jdem, už máme nastupovat.“zavelel Pierce a podal Brucovi jeho baret.

,,Letenky prosím.“řekla mladá slečna u kontroly.,,Takže pan Shane sedadlo 23 a pan Chaddingtonn 28 A.“,,Promiňte slečno ale objednali jsme si místa vedle sebe.“namítl Bruce.,,To je možné pane.Ale na poslední chvíli se přihlásila škola a chápete že jaksi děti musí být vedle sebe.Takže se vám jménem celé letecké společnosti omlouvám.“řekla opatrně ale jasně letuška.,,No co se dá dělat.“,,Pánové prosím nastupujte jste už poslední.“přikázala ,,Jak to tak vypadá Pierci,uvidíme se až ve státech.“Bruce si sedl a Pierci pokračoval dál.Za pár minut co byly cestující poučeni o nouzovém postupu,letadlo vzlétlo.

 

,,Těší mě Frank Hillary.“nadhodil z ničeho nic Brucův spolucestující.,,Chaddingtonn,Bruce Chaddingtonn.“odpověděl slušně Bruce.,,Jsem realitní makléř.Chci se vás zeptat jestli už bydlíte.Vyzrálý muž jako vy musí bydlet stylově.“řekl Frank podávajíc Brucovi ruku.,,No víte abych řek pravdu tak já už mám patnáct let postaveno.“,,No škoda, vy nelétáte rád,že?“ozval se znovu úlisný makléř Frank.,,Ne, a vy?“nadhodil otráveně Bruce, který se zrovna v turbulenci neměl chuť s nikým bavit.,,Já lítám pořád někam.To víte člověk si zvykne.Mě to už ani nepřijde.Víte jak jsem poznal že nejste rád ve vzduchu?“uchechtl se Frank.,,Ne.“,,máte zavřené oči a navíc když to drcne,třesete se jako osika.To není dobrý.Měl byste pít lipový čaj.U nás v Austrálii je to něco jako obřad, který se musí nejméně jednou do měsíce provést.“a Brucův soused žvanil a žvanil a žvanil.Když se po osmi hodinách blížíli k Floridě Pierce se ohlédl do zadu a protože věděl jak Bruce rád létá naznačil na něj posunkem jak to zvládá.Bruce opětoval Piercův pohled a zdvihl pěst s palcem vzhůru.O.K.Pierce se zasmál o podíval se směrem k pilotní kabině.Dvě děti školního věku právě rozlily limonádu na sedadlo.

 ,,To se dělá Ede?!“křikla na chlapce učitelka.,,To byl on,já jsem jen pil.“Pierce to už ani nevnímal a zavřel oči.

 

Za necelou hodinu oznámil kapitán,že budou přistávat a zároveň se rozloučil s cestujícími, kteří jeho výkon odměnili potleskem.

 

Když letadlo dosedlo a ke dveřím se přicucl umělý tunel, cestující začali vystupovat.Všichni se shromáždili v příletové hale a po vyzvednutí zavazadel se naši dva pánové přesunuli k další pasové kontrole.Pak pobrali kufry a konečně vyšli ze dveří New Orleánského letiště.Venku si přivolali taxík.

 

,,Vítejte v New Orleans panové.“řekl řidič černé pleti.

,,Zavazadla si hoďte do zadu do kufru.“

 

Pierce si sedl dopředu k řidiči a Bruce dozadu. „ Kam to bude?“. „ Hoďte nás k hotelu Victoria.“. Řidič otočil klíčkem v zapalování a vůz se rozjel. Bruce vyhlížel z okýnka. Projížděli po široké ulici. Okolo jezdila spousta aut a po chodnících se hrnuly davy lidí. Nad tím vším se tyčily vysoké paneláky a mrakodrapy. Bruce neměl rád Ameriku. Zdálo se mu jakoby tu všichni pořád někam spěchali. Auta troubila a chodci se na sebe mračili. Stará dobrá Anglie. V zajateckém táboře taky poznal pár Američanů. Většinou byli nafoukaní a děsně nepříjemní. Z jeho úvah ho vytrhl řidič. „ A co budete dělat tady v Orleans? Ste ňáký obchodníci nebo co?“. „ Ano, jsme obchodní cestující firmy Marret & Boggs.“ ,odpověděl Pierce. „ Jó, tak vobchodních cestujících sem tady už měl spoustu. To víte tady v Americe se dělaj ty největší vobchodní transakce na světě.“ Řekl řidič s důrazem na slovo „ největší “.